Dovolte abych se představil         

mé jméno je Zdeněk Garlík a narodil jsem se léta páně 1979 v Teplicích, kde momentálně i bydlím. Vůně benzínu, nafty, oleje a všeho podobného mě očarovala už v dětství, vždy jsem se rád kochal pohledem na auta, motorky a různé přístroje jim podobné (ať už to byl nakladač nebo parní lokomotiva). Proto asi nikoho nepřekvapilo, když jsem po absolvování ZŠ nastoupil na SPŠ v Teplicích, jak jinak než na obor údržba a opravy silničních vozidel-to dá rozum. Poprvé jsem "čichl" k veteránu v r. 1986, kdy táta opatřil první kousek a to Peugeot 202. Samozřejmě již v posledních ročnících ZŠ jsem s tátou spolupracoval na prvních renovacích a to ČZ 175 a Jawa 50/555, na které jsem absolvoval svůj první sraz hist. vozidel. Musím přiznat, že první renovace nebyly moc povedené (to mohu ohodnotit až dnes s odstupem času), ale díky tomu jsme na sobě pracovali a myslím, že dnes už to není špatné. Dále můj vztah k vozidlům ovlivnila i vojna. Samozřejmě jsem se dostal k řidičům a to jako starší řidič instruktor u vojenské autoškoly na výcvikové základně protiletadlového vojska v Žatci. Bylo to tam fajn, hlavně spousta techniky, což mě bavilo. Taky se tam dalo dostat spousta ND na GAZ 69 (hlavně jsem sehnal světla, motorek stěračů apod., které tenkrát nebyly k sehnání), který jsme zrovna v té době renovovali. Dál mě již čekala jen práce, které jsem přizpůsobil i další vzdělání, když jsem vystudoval titul bakaláře (Bc.) a 5.6.2009 dokonce i titul inženýr (Ing.) na VŠ ekonomického směru. Školu jsem již studoval při zaměstnání (které nemá nic společného s automobily ani motocykly, kupodivu) a renovace se tedy staly mým koníčkem, kterému se i nadále věnuji se svým tátou.